Blížící se evropské volby by mohly způsobit zánik ODS. Aspoň mi to tak vychází podle některých mediálních spekulací, kým vláda v létě nahradí Vladimíra Špidlu ve funkci eurokomisaře. Poté, co padla možnost, že modrá pravice do Bruselu uklidí Pavla Béma (co by tam proboha dělal, když funkce evropského »ministra« pro architekturu neexistuje?!), hovoří se o tom, že si ten výživný post pro sebe rezervuje sám premiér Topolánek, a to pro případ, že by občanští demokraté dopadli v evropských volbách podobně jako loni v říjnu ve volbách krajských a senátních. Následoval by totiž pád vlády a předpokládané převzetí moci rudooranžovou levicí, takže by úřadující ministerský předseda jaksi zůstal na ocet. Přitom je to muž, kterému by docela slušela funkce eurokomisaře pro energetiku, o niž Česká republika usiluje.

A právě to by byla labutí píseň Občanské demokratické strany, kterou dnes drží pohromadě pouze Topolánkova osobnost. Rozebrali by si ji mezi sebou rozliční protievropští národovci z kruhů blízkých tu Václavu Klausovi, tu zas irským »eurodisidentům« Declana Ganleye, případně dalším politickým akrobatům, kteří se domnívají být spásou starého kontinentu a množí se teď pod Řípem jako klíšťata po mimořádně teplé zimě.

Zrovna minulý týden se jeden takový lupínek ozval z prostředí sice poněkud exotického, o to však hlasitěji. Bývalý estébák Bohumír Ďuričko, jehož zatím nejslavnějším politickým činem byla hospodská vražda syna mafiána Kočky, vzkázal národu z cely, že buduje v pořadí snad už čtvrtou liberálně konzervativní stranu, která - jak jinak - vymete zdejší Augiášův chlév a učiní z Česka příkladný právní stát. Mord mladého Kočky líčí na internetu jako statečnou válku proti organizovanému zločinu, jejíž se stal nespravedlivou obětí, a sbubnovává k pomstě všechny liberálně konzervativní poctivce. Buduji věrné a bojeschopné vojsko, které dle principu šachové partie dá mafii Kočků a jejich pochopům definitivní mat, praví se v Ďuričkově provolání, a upřímně řečeno, nechtěl bych být v Paroubkově kůži, až armáda spravedlivých bude dobudována. Estébáci sice nikdy neohromovali inteligencí, o to menší však mají zábrany při produkci mrtvol. Což někdejší kumpán soudruhů Filipa a Vondrušky, muž upřímný a přímočarý, potvrzuje, když na svých stránkách seznamuje »liberální konzervativce« se strategií své ozdravné politiky: Taktiku boje pro rok 2009 jsem zvolil ve formě kobercových náletů na pozice zla. To, myslím, hovoří samo za sebe.

Jestli vás také někdy napadá, že větší politický srab už v Česku být nemůže, představte si toto: do roka a do dne bude opovrhovaný Topolánek kdesi za Šumavou, modrá pravice neslušno říci kde, a Masarykově a Havlově zemi budou vládnout osvícenci Klaus, Filip, Paroubek, Železný, Ďuričko a možná ještě Bobošíková. A nýčko se ptám: Vážně si myslíte, že to nejhorší, co nás po slavném listopadu 1989 mohlo potkat, už máme za sebou? Jestli ano ... teď honem nevím, mám-li vám blahopřát k nezdolnému optimismu, nebo vyjádřit soustrast.
Petr Zavoral


Hlavni stranka